Obhajoba titulu v nedohlednu

Původně jsem plánoval, že vám tady deset dní po výhře proti Manchesteru City budu psát jednu skvělou zprávu za druhou, ale co se dá dělat, bohužel se stal pravý opak, takže to zase nebude moc veselé psaní. Představoval jsem si, že nám zápas v Manchesteru pomůže, že nás nakopne, protože to nebylo o štěstí, odehráli jsme tam fakt dobrý zápas. Bohužel se nám to ale nepodařilo přenést do ligy, kde pokračujeme v tom, v čem jsme v jarní části začali. Takže následovala porážka 0:1 v Luzernu, kde to byl klasický zápas o jednom gólu, a remíza 1:1 v dohrávaném zápase v Lausanne.
Přitom tam to bylo úplně jasné, měli jsme tam vyhrát. Vedli jsme, ale bohužel jsme v 89. minutě trochu polevili a inkasovali. Odkop od brány, chyba v rozehrávce a po pěti vteřinách gól do prázdné
brány – takové góly normálně nepadají, ale my jsme teď schopni dostat i takový. V Lize mistrů jsme předváděli dobré výkony, ale v lize nám to nejde, to nechápu. Možná nám škodí špatné terény, v obou posledních zápasech byly hrůzostrašné, to našim tvořivým hráčům moc nevyhovuje. Hlavně si ale myslím, že se na nás podepisuje tlak. V Lize mistrů jsme byli za outsidery, zatímco v lize víme, že musíme vyhrát každý zápas, zvlášť teď, když na vedoucí Bern ztrácíme už 16 bodů. Máme v kádru spoustu kluků, kteří něco takového ještě nezažili, takže se to asi trochu projevuje. Pořád ještě hrajeme o titul, nevzdáváme to, ale každé kolo si to děláme horší. Přiznávám, že je těžké věřit, že ještě máme šanci, když ztrácíme tolik bodů, Bern je v laufu, jede na vlně, zatímco my se trápíme.
Musíme se z toho ale dostat a ještě to aspoň zkusit, protože naděje umírá poslední. V neděli nás čeká od 16 hodin zápas se Sionem, tak nám držte palce. Po něm se vám ozvu už z Prahy, kde nás s Markem Suchým čeká v pondělí sraz s národním týmem před cestou do Číny.