První oficiální zápas za Sevillu

První oficiální zápas za Sevillu, vychytaná nula a ještě vítězství 4:0 proti maďarské Újpesti. Nic lepšího jsem si asi ani nemohl přát! Mám z toho super pocit, moc jsem si to užil. Že budu chytat já, jsem se dozvěděl včera někdy kolem oběda. Měl jsem radost, samozřejmě nevím, jakou mají trenéři vizi a jak to bude pokračovat, ale jsem šťastný, že jsem si tu premiéru odbyl tak rychle. Kvůli tomu jsem sem přece přišel. Nakonec jsem ani nebyl nervózní, atmosféra na stadionu byla skvělá, kromě Basileje, kde jsme měli vždycky super podporu, se to se Švýcarskem nedá srovnat. Když na začátku fanoušci začali zpívat hymnu Sevilly, měl jsem husí kůži. A asi mám teď i trochu vyřvaný hlas, protože dalo práci fanoušky při komunikaci na hřišti překřičet. Myslím, že mi to s obranou fungovalo dobře, komunikace se lepší každým dnem, vím, na koho můžu mluvit anglicky a na koho musím španělsky, naučil jsem se mezi oběma jazyky rychle přepínat a nedělá mi to problém. Je to podobný styl jako v Basileji, taky hodně držíme míč a já se zapojuju do rozehrávky, takže to pro mě nakonec není tak velká změna. Újpest měla za celý zápas dvě střely na branku, jednou to jejich záložník zkusil od lajny k bližší tyči, ve druhém poločase pak měli jednu hlavičku. Takže nic zásadního jsem řešit nemusel. Dopadlo to skvěle – až na tu noc po zápase. Hrálo se od 21.45, utkání končilo až před půlnocí, takže jsem usnul snad až někdy v půl čtvrté. To mě ale po tak suprovém výsledku zase tak moc netrápí.