Hola amigos, trvalo to skoro 2 měsíce, ale konečně můžu zase říct: “Jsem zpátky!” Od začátku týdne jsem se připojil do tréninku s týmem a o víkendu bych už bych možná mohl být trenérovi k dispozici na zápas v Eibaru. Cítím se dobře, koleno mě nebolí, ale samozřejmě je potřeba dotrénovat a dostat do hlavy zpátky zajeté automatismy. Předtím jsem už sice trénoval individuálně s kondičním trenérem v posilovně, kde jsme se snažili simulovat brankářské pohyby, ale na hřišti je to pak stejně úplně jiné. Nikdy v kariéře jsem nezažil tak dlouhou pauzu kvůli zranění, tak doufám, že se s příchodem nového roku zase všechno otočí do pozitivna!
Upřímně, ze začátku jsem to nenesl lehce. Ani jsem neměl chuť koukat na fotbal. Ale když jsem pak viděl, jak jsou spoluhráči pořád na cestách a já alespoň sleduji denní pokroky roční Melissy, trošku jsem se nad problémy povznesl. Ale ušetřil jsem čas jen z hlediska cestování. Rehabilitace a individuální trénink jsou časově náročnější než běžný režim, protože program nás zraněných či rehabilitujících je uzpůsobený tak, abychom u fyzioterapeutů nezabírali místo zdravým.
Je mi jasné, že stejně jako při mém zranění, je potřeba být trpělivý a čekat na svou příležitost. Na konci léta mi totiž v Seville končí smlouva a já bych rád ještě dostal šanci zabojovat o její prodloužení přímo na hřišti! Celé rodině se nám tu líbí, klub, město i celkový život je tu super, tak uvidíme, jaké má se mnou vedení plány.