(Not) enough clothes

Hola amigos! Když jsem včera odpoledne fotil tohle selfie na letišti v Seville (letěli jsme do Curychu, kde v sobotu nastoupíme od 18 hodin k přípravnému utkání s Benfikou), došlo mi, že jsem už vlastně tři týdny nebyl doma a musím si stále vystačit s tím jedním kufrem, který jsem si na konci června zabalil na soustředění s Basilejí. Tak jsem si říkal, že vám povím trochu víc, jaké to je, když ze dne na den změníte dres, ocitnete se na druhé straně Evropy a nadálku se musíte přestěhovat.
Jestli si to pamatuju dobře, naposledy jsem byl doma s manželkou a dcerou 27. června, kdy jsme odjeli na soustředění, které už jsem nedokončil a rovnou jsem odletěl do Sevilly. Takže už tři týdny spím po hotelech (a ještě minimálně týden budu), což mi nakonec ani tak moc nevadí, protože se o nic nemusím starat a dokonce i na tréninky mě každý den vozí. Horší je, že mi chybí holky, tedy manželka a dcera – když jsem si před nedávnem pochvaloval, že jsme na dovolené nikdy nebyli spolu pohromadě tak dlouho, tak teď je to zase nejdéle, co jsme se kdy neviděli.
Než za mnou obě dorazí do Španělska, bude potřeba zařídit několik věcí. Tu první jsem si odškrtnul včera. Definitivně jsem totiž vybral náš nový domov v Seville. Je to dům, který se před pár dny uvolnil po jednom z hráčů, má bazén a já jsem z něj nadšený. Funguje to tady tak, že s hledáním vám pomůže klub, zbytek, tedy hlavně nájem, je už na vás. Výhoda je, že Španělsko je oproti Švýcarsku levná země a Sevilla navíc patří ve Španělsku mezi ta levnější města k životu.
Druhý úkol je trochu složitější. Je potřeba zařídit stěhování z Basileje, která je mimochodem odsud přes dva tisíce kilometrů daleko, a všechno ve Švýcarsku ukončit. Je toho fakt hodně a nejhorší je, že spousta věcí je napsaná na mě, takže bych to měl řešit osobně, jenže to teď nepřipadá v úvahu, takže to musíme všechno zvládnout po telefonu, případně za mě musí zaskočit manželka.
Bez ní bychom to nezvládli, protože ona musela beze mě v Basileji kompletně zabalit celý dům, vrátit klubu všechny věci včetně auta a domluvit stěhovací firmu, která to všechno naloží do kamionu a převeze do Sevilly. Nejvtipnější je, že jsme v Basileji bydleli tři a půl roku na stejném místě, a i když jsme se už několikrát chtěli přestěhovat, vždycky jsme to odkládali, protože přišlo přestupní období a hrozilo, že změním klub. Letos v zimě jsme se na to už vykašlali a přestěhovali jsme se. Tehdy jsme se smáli, že ten přestup určitě přivoláme a za pár měsíců budeme balit znovu. A vidíte – bylo to přesně tak.