Antonio Puerta

Hola amigos!
Pamatujete si na Antonia Puertu? Ohromně talentovaného obránce a odchovance Sevilly, který v roce 2007 zkolaboval přímo během zápasu na hřišti a o pár dní později v nemocnici zemřel. Tehdy mu bylo pouhých 22 let a tady v Seville na ten smutný okamžik dodnes nezapomněli. Věděl jsem, co Antonio pro Sevillu znamenal a znamená, protože zvenku našeho stadionu má svoji obrovskou podobiznu a na každém domácím zápase fanoušci vždycky v 16. minutě (Antonio měl šestnáctku na dresu) vstanou a bouřlivě tleskají, ale opravdu naplno jsem to asi pochopil až v pátek.
Do Sevilly totiž přijelo Schalke, aby se s námi utkalo o Trofej Antonia Puerty, což je zápas, který se na počest Antonia konal už podesáté. Poprvé to bylo v roce 2009, dva roky po jeho smrti, kdy Sevilla nastoupila proti Málaze, a od té doby si s námi o trofej zahrálo několik španělských klubů, ale také třeba Boca Juniors nebo AS Řím. Letos to tedy bylo Schalke, což bylo hodně symbolické a emotivní, protože právě proti Schalke vstřelil Antonio svůj nejslavnější gól. Bylo to v roce 2006 v odvetě semifinále Poháru UEFA, Sevilla díky němu vyhrála 1:0, postoupila poprvé po 60 letech do finále, kde pak o dva týdny později porazila Middlesbrough. To je silný příběh, co říkáte? Já samozřejmě kvůli zranění do zápasu nenastoupil, chybělo i pár dalších kluků, kteří si plnili reprezentační povinnosti, ale jinak jsme hráli v nejsilnějším možném složení. Přišlo nějakých 25 tisíc fanoušků a já se vám přiznám, že to pro mě byl hodně silný zážitek. Výkop zápasu obstaral Antoniův jedenáctiletý syn, který svého otce nikdy nepoznal, protože se narodil až pár týdnů po jeho smrti, v 16. minutě se zápas zastavil a na hřiště se přinesly květiny…
Nikdy jsem Antonia nepoznal, ale po tomhle zápase si dovedu představit, co to pro kluky, kteří ho zažili, musí znamenat. Třeba Jesús Navas, který s ním v Seville vyrůstal, si předloni, když se vrátil do Sevilly, hned na dres vybral šestnáctku... Takže když vám povím, že jsme sice v pátek vyhráli 2:0, ale že tentokrát zase tolik o výsledek nešlo, jistě pochopíte, proč někdy není výsledek to nejdůležitější.