Cuando las cosas salen mal ...

Ahoj lidi, tenhle blog se mi nepíše vůbec lehce, ale protože jsem se na začátku roku rozhodl s vámi sdílet všechny svoje zážitky a dojmy, patří k tomu občas i to nepříjemné. Navíc věřím, že stejně tak, jako se z toho teď snažím poučit já, mohla by to být inspirace i pro vás, když se vám něco nedaří.
Ano, budu k vám upřímný – nedaří se nám. Jarní část jsme nezačali nejlíp, čtyři z posledních pěti zápasů jsme prohráli, máme sice ještě zápas k dobru, ale momentálně ztrácíme na první Bern 11 bodů. V týdnu jsme s nimi navíc vypadli v semifinále poháru, do toho se nám vůbec nedaří doma, kde jsme loni neprohráli ani jednou, zatímco letos už asi čtyřikrát, z toho pokaždé s týmy, které v Basileji nevyhrály třeba 15 let. Jsme schopní doma porazit Manchester United nebo Benfiku, ale pak tady prohrájeme s Lausanne nebo s Luganem. Zkrátka nám to teď moc nejde.
Už ten první jarní zápas byl takový divný, měli jsme spoustu šancí, ale neproměnili jsme je. Druhý zápas byl lepší, tak jsme si říkali, že se zvedáme. Jenže pak přišla Liga mistrů se City, kde se nám vyloženě nepovedlo prvních 30 minut. Nechtěli jsme proti nim nastoupit s moc velkým respektem, ale právě to se nakonec asi stalo. Spadlo to z nás paradoxně až za stavu 0:3, kdy mi přišlo, že už to není tak špatné. Zase jsme si říkali, že se od toho odrazíme, jenže pak přišel takový náš klasický jarní zápas – se St. Gallenem jsme neproměnili penaltu, a nakonec jsme hloupě inkasovali.
A naposledy jsme prohráli v semifinále poháru v Bernu. Mrzlo, bylo minus deset, ale stejně přišlo 23 tisíc lidí, takže zápas měl skvělou atmosféru i náboj. Ale zase to byl pro nás takový zvláštní zápas, ani jeden tým neměl vyloženě moc velkých šancí, udělali jsme hloupost při rozehrávce, po zahrané ruce se proti nám kopala penalta, a nakonec jsme si dali ještě vlastňák.
No, takže jsme z poháru venku a máme před sebou už jen odvetu Ligy mistrů na City a ligu. Bern teď hraje dobře, vedou ligu zaslouženě. Mají silný tým, mají dobrou ofenzivu, ze tří střel jsou schopni dát dva góly. Taky podle mě ohromně těžíz toho, že domácí zápasy hraji na umělce, protože když hrajete na přírodní trávě, a pak najednou nastoupíte na té umělé, je to prostě poznat.
Ale to, že teď mají tak velký náskok, je hlavně náš problém, můžeme si za to sami. Nezvládli jsme zápasy, které bychom zvládnout měli, a poztráceli jsme strašně moc bodů. Sám nevím, čím to je. V zimě sice odešli dva kluci ze základní sestavy, ale jiní dva hráči z Bundesligy zase přišli, oba už navíc za Basilej kdysi hráli, takže si rozhodně nikdo nemyslel, že by to mělo mít takový vliv.
Sám se v brance necítím špatně, pokaždé něco chytnu, velké chyby nedělám, ale bohužel stejně prohráváme. Třeba proti City jsem na tom zezačátku byl asi podobně jako celý tým, zpětně jsem pak cítil, že jsem měl ze soupeře zbytečně velký respekt, ale ono je to asi normální. Přece jenom proti takovému týmu nehrajete každý den, takže se to pak může projevit, i když nechcete.
Je na nás všech teď znát, že námeme takové sebevědomí jako podzim, špatné výsledky se na nás podepsaly. Na konci podzimu to bylo všechno jednodušší, teď se nám balony odrážejí od nohou, nevyhráváme osobní souboje, ale na druhou stranu nálada je pořád bojovná. Je tady spousta hráčů, která už vyhrála několik titulů, včetně mě, takže víme, co boj o titul obnáší. Snažíme se to teď přenést i na ostatní, kteří to třeba ještě nezažili. Víme, co se od Basileje čeká.
Přiznávám, že je to pro mě také nezvyklá situace. Za poslední čtyři roky jsem i se Spartou vyhrál čtyři tituly, dvakrát domácí pohár, v Lize mistrů jsme s Basilejí neustále postupovali. Teď se nám nedaří a já poprvé zažívám, jaké to je, když někoho musíte v lize nahánět. Člověk by chtěl neustále vyhrávat, ale i takové chvíle k životu a fotbalové kariéře zkrátka patří. Věřím, že nás tahle zkušenost může posílit, právě teď se ukáže charakter všech okolo. Tohle všechno asi nejlépe docením až zpětně, sám jsem zvědavý, co nám to všechno přinese a dá. Pořád věřím, že ještě ligu můžeme vyhrát a tu sezonu otočit. Máme zápas k dobru a s Bernem hrajeme ještě dvakrát. Tak snad to bude mít podobný průběh jako podzim – ten jsme taky začali špatně, ale v druhé půlce jsme se rozjeli.
Máme teď všichni takovou vizi, že bychom to mohli zlomit už zítra. Hrajeme doma s Zurichem, to je náš historicky největší rival, mezi oběma městy je velká rivalita, takže to bude o to důležitější zápas. Loni na podzim jsme se právě v zápase proti nim po nepovedeném začátku sezony také chytili a odrazili se k lepším výkonům a výsledkům, tak snad se bude historie opakovat. Držte nám palce, tentokrát budeme vaši podporu potřebovat víc než kdy jindy. A užijte si víkend!