Vlastně můžu poprvé skoro po deseti měsících napsat: Ahoj! Přijde mi to jako věčnost, ale poprvé od loňského listopadu jsem doma v Česku. Když tak nad tím přemýšlím, takhle dlouho v kuse jsem nikdy v zahraničí nebyl. Ale je to tak - od podzimního dvojzápasu s Kosovem a Bulharskem jsme se domů nedostali.
Takže si dovedete představit, jak to bylo emotivní, zvlášť když se nám mezitím narodila dcera Melissa, kterou nikdo doma v Česku neviděl. Náš čtvrteční přílet byl vůbec zajímavý. Kvůli tomu, abychom na letišti v Praze minimalizovali riziko nákazy koronavirem, poslali pro nás speciálně auto až na plochu k letadlu, to nás odvezlo do letištního salonku, tím jsme prošli a na druhé straně nás opět čekalo další auto. Nová sezona je za dveřmi, takže se snažím dělat maximum, abych neonemocněl. Proto i tady všude nosíme s manželkou roušky, ve Španělsku jsou pořád povinné i na ulici, takže to pro nás není nic neobvyklého. A čím snížíme riziko nakažení, tím lépe.
Jinak musím říct, že jsem se od příletu nezastavil, zařizujeme spoustu věcí a do toho jsem měl navíc ještě individuální tréninky s Petrem Kostelníkem, abych byl na pondělní sraz reprezentace dobře připravený. Čeká nás zápas na Slovensku, a pak doma se Skotskem a já bych si přál, aby nová sezona pro mě začala stejně úspěšně jako skončila ta minulá. Tak nám držte palce a já se vám zase ozvu!
