Dos juegos suspendidos en una semana.

Nikdy v kariéře se mi nestalo, že bych zažil odložení zápasu. No a vidíte – tenhle týden se mi to stalo už podruhé! Minulý víkend jsme proti Lausanne nehráli kvůli sněhu na hřišti a včera zase kvůli výpadku elektrického proudu při našem zápase s Curychem. I když jsme nakonec ani nekopli do míče, byl to pro mě takový zážitek, že se o něj s vámi musím podělit. Světla na stadionu poprvé vypadla asi v polovině rozcvičky, zůstaly svítit jen nouzová světla a reklamní bannery kolem hřiště. Jinak byla naprostá tma. Už během rozcvičky se kvůli tomu výkop odložil o čtvrt hodiny na 19.15, pak nám v kabinách řekli, že se rozhodnutí odloží do 19.25. Na pár minut jsme proto vyběhli na hřiště, abychom nebyli úplně ztuhlí, kdyby se začalo hrát. Trochu jsme se proběhli, protože v té tmě se stejně nedalo dělat nic moc víc. Ale řeknu vám, ta atmosféra byla neuvěřitelná! Stadion osvětlovaly jen ty bannery, do toho oba kotle spustily svoje pyro, ostatní fanoušci svítili mobily a do toho zpívali. Zápas s Curychem je pro Basilej nejvíc, oba kluby pojí obrovská rivalita, takže stadion byl skoro plný, mohlo tam v té době být tak 30 tisíc lidí. Na tribunách to vřelo, byl tam obrovský hukot a kravál, do toho ta tma, takže to bylo jak na koncertu nějaké hudební superstar. Všichni si to paradoxně užívali a já na to koukal s otevřenou pusou. Mělo to neskutečné kouzlo, dokonce jsme si s kluky říkali, že by bylo fajn, kdyby se takhle stadion někdy zhasl úmyslně, že se díky tomu vytvořila taková zvláštní atmosféra, kterou bych rád ještě někdy zažil. Bylo to fakt hezké. Škoda, že se nakonec nezačalo hrát... Před půl osmou se podařilo nahodit pár světěl, takže se výkop ještě jednou odložil na 19.45, ale nakonec se to muselo odložit úplně. Ani dneska, den poté, se totiž ještě nepřišlo na přesnou příčinu. Musel to být nějaký větší výpadek, protože ještě dneska nesvítil ani obchodní dům, který je vedle stadionu.