Entrenamiento de porteros

Hola amigos! Mám za sebou první měsíc v Seville a tolik intenzivních tréninků, že je už ani nespočítám. Zajímá vás, jak v Seville trénují gólmani? Tak jdeme na to! Celkově je tady totiž styl trénování úplně jiný než ve Švýcarsku, děláme dost odlišné věci a i skladba týdne je jiná.
Tou největší změnou, na kterou si tady pořád snažím zvyknout, je jiné postavení v brance. Vysvětlím vám ten rozdíl na příkladu z Basileje. Poslední čtyři roky jsem byl zvyklý hrát hodně nahoře, tedy dál od branky, zapojovat se do rozehrávky a také bránit nejen bránu, ale i prostor. To znamená, že když soupeř vedl útok po straně a útočník postupoval k brance z úhlu, já se vysouval k němu a snažil se bránit i prostor před brankou. Hodně to takhle funguje v německé bundeslize, kde se brankářům kvůli tomu často stane, že dokonce nechají branku odkrytou. Tím jsme se v Basileji inspirovali a já to měl hodně zafixované. A najednou se musím co nejrychleji naučit něco jiného - nového.
Jednoduše řečeno po mně trenéři chtějí, abych méně riskoval a víc práce nechával na stoperech. Je to vlastně logické, protože kvalita hráčů ve Španělsku a ve Švýcarsku je nesrovnatelná, tady mnohem víc hrozí, že vás někdo překvapí střelou z velké dálky do odkryté branky. Takže když teď útok postupuje ze strany, neotáčím se směrem k míči jako dřív, ale rameny zůstávám stále ke středu hřiště, abych neztrácel čas otáčením těla, pokud bych ten prostor nezvládl vykrýt.
To je pro mě ten nejzásadnější rozdíl. Pak jsou tady i menší detaily. Doteď jsem třeba byl zvyklý trénovat hlavně odrazovou sílu – v Basileji jsme často skákali přes překážky, ale v Seville se tohle nedělá vůbec. Místo toho se zaměřujeme na takzvané tréninky agility, tedy česky hbitost. Takže skočit po míči, rychle ho chytit, honem zase na nohy, otočit se a to samé zase na druhou stranu. To je pro mě velká změna. V Basileji jsme se soustředili na to, abychom měli silné nohy, tady se naopak všichni zaměřují hlavně na rychlost a reakce.
Také jsem začal chodit do posilovny. Vzpomínáte si, jak jsem vám v úplně prvním blogu zkraje letošního roku psal, že do posilovny vůbec nechodím? Tak to už neplatí. :-) Během týdne do ní musím povinně třikrát, vždy zhruba na 30 minut. V pondělí dopoledne děláme vrch těla, odpoledne nohy a během týdne pak ještě jednou ramena a ruce. Činky se moc nepoužívají, spíš se pracuje s vlastní váhou nebo různými gumami, ale stejně je to pro mě nezvyk.
A ještě jedna drobnost, na kterou jsem nebyl zvyklý. Máme v realizačním týmu speciálního člověka na jídlo. Nemyslím tím kuchaře, ale spíš odborníka na výživu, který se stará jen o to, abychom jídlo dostali vždy včas, abychom hned po tréninku měli nějaké vitaminy nebo proteinové nápoje, aby bylo jídlo i v autobuse cestou ze zápasu. Jinde to většinou dělá bokem jeden z fyzioterapeutů, ale v Seville je na to vyčleněný přímo jeden odborník. Spousta kluků za ním pak také chodí a radí, co, kdy a jak mají jíst. Snad nám tohle všechno pomůže v právě probíhající sezóně, tak mi držte palce!