La vida en el avion

Hola amigos! Máme za sebou zápas v ruském Krasnodaru, který se nám moc nepovedl, prohráli jsme 2:1, ale já bych chtěl dnes psát o něčem jiném. Během toho šestihodinového letu ze Sevilly do Krasnodaru mně totiž došlo, kolik času vlastně poslední dobou trávím v letadlech. A že by vás možná zajímalo, jak naše cesty vypadají. Tahle cesta byla opravdu extrémní, letěli jsme vlastně z jedné strany Evropy na druhou. Zpátky jsme letěli hned po zápase, jen jsme měli zpoždění, protože část kluků musela na doping, takže v Seville jsme přistávali kolem půl osmé ráno a já se domů dostal někdy v devět. No, moc jsem toho tu noc nenaspal, takže si dovedete představit, jak je to náročné a únavné. Výhoda je, že na tyhle větší vzdálenosti létáme trochu upraveným letadlem, které je pohodlnější, a také je všechno skvěle zorganizované, abychom neztráceli čas – v sedm se třeba sejdeme v tréninkovém centru a v osm už sedíme v letadle a rozjíždíme se po ranveji. To je fajn, nikde nejsou žádné prostoje, klub se nás snaží co nejvíc šetřit, aby na nás nedolehla únava.
Strach z létání nemám, beru to jako součást práce. Na vzdálenost toho asi nenalétám tolik, co třeba hokejisté v Americe nebo Rusku, kde jsou vzdálenosti větší, ale na počet letů je to opravdu hodně. Schválně jsem si to spočítal – od chvíle, kdy jsem na začátku léta nasedl v Mnichově do letadla a odletěl ze soustředění Basileje do Sevilly, jsem seděl už ve 26 letadlech, téměř jsem obletěl Zemi dokola (38 tisíc kilometrů) a ve vzduchu jsem strávil dohromady víc než dva dny (50 hodin). Nedivte se, letám minimálně jednou týdně, někdy i dvakrát, když máme v týdnu Evropskou ligu.
Když letíme ráno, snažím se většinou chvíli spát, jinak si čtu, koukám na filmy, poslouchám hudbu, nebo si už dělám přípravu na zápas, kterou dostanu od trenérů na tabletu. Taky všichni povinně používáme kompresní ponožky, aby nám v letadle neotékaly nohy.
No, takže až teď zase nad hlavou uvidíte letět nějaké letadlo, klidně mi můžete zamávat, protože když to přeženu, je docela možné, že v něm budu sedět já