Penalti parados contra Atletico

Hola amigos!
Mám vám toho dneska opravdu hodně co vyprávět, protože mám za sebou velmi hektický týden. Možná vůbec jeden z nejhektičtějších týdnů, co jsem ve Španělsku, takže určitě pochopíte, že vám píšu až teď. Hráli jsme v neděli, ve středu a v sobotu, to máte tři zápasy v šesti dnech. Uf, tohle jsou ty dny, kdy je regenerace fakt důležitá, a já na ni musel neustále myslet. No, moc času na trénink nebylo. Předzápasový trénink, jeden pozápasový, pak cestování do Valencie, ve středu zápas, pak cesta zpátky, v pátek ráno trénink a v sobotu zase zápas, takže to toho moc neuděláte. Jo, bylo to opravdu náročných šest dní, ze kterých máme nakonec pět bodů. Je to takové… Pocity jsou asi půl na půl, vedli jsme ve Valencii, vedli jsme i v sobotu s Atlétikem, ale ani jednou jsme to nedotáhli do vítězství, takže je to velká škoda.
Na druhou stranu oba soupeři patří k těm nejlepším v La Lize, takže bod s nimi se počítá. Ale je to vtipné, oba zápasy byly stejné jako loni, tehdy jsme také ve Valencii vedli, a pak jsme ke konci dostali také gól na 1:1. A to samé teď s Atlétikem. Jen s tím rozdílem, že jsem tentokrát za stavu 1:1 chytil penaltu Diegu Costovi.
U toho se musím zastavit. Chytil jsem penaltu po dlouhé době, takže z toho mám radost, a snad to týmu i trochu pomohlo. Velkou zásluhu na tom má náš trenér gólmanů José Silva, který mi před každým zápasem připravuje poctivě sestřih toho, jak hraje náš soupeř a co by v zápase mohlo nastat. A protože penalty jsou speciální disciplína, už před zápasem vždycky tuším, kdo a jak by to mohl jít kopat. Když se k míči postavil Costa, říkal jsem si, že to často kope na pravou ruku gólmana, a naštěstí mi to proti němu vyšlo. Byl to pro mě takový příjemný bonus.
Ale přiznávám, že jsem si nakonec nejvíc vychutnal nedělní volno. Máme za sebou náročný týden, takže jsme po dlouhé době měli volný den, který jsme už všichni opravdu potřebovali. Odpočinutí a plní síly zase můžeme vyrazit do dalšího týdne. Tak nám držte palce!