Historická výhra nad Anglií

Hola amigos!
Před pár dny jsem vám tady říkal, že jsem optimista a že věřím, že v pátek večer se po zápase s Anglií budeme radovat my. A vyplnilo se to do posledního puntíku, co říkáte? :-) Porazit Anglii v kvalifikaci, navíc po takovém výkonu a ještě poprvé po 44 letech, je prostě paráda. Když rozhodčí naposledy pískl do píšťalky a my na sebe všichni naskákali, dlouho jsem u nároďáku nezažil takovou euforii. Ale bylo to naprosto zasloužené. Sice jsme rychle prohrávali, ale nenechali jsme se srazit do kolen a naopak jsme se ještě víc vyhecovali a chtěli jsme to otočit.
Cítil jsem z týmu sílu a to v brance pomáhalo i mně. Nejvíc jsem se zapotil asi při šanci Sterlinga ve druhém poločase, kdy se přede mnou najednou zjevil sám. Chtěl mi udělat kličku, ale mně se naštěstí pravou rukou povedlo mu míč od nohy vyrazit. Přesně takový zápas jsme všichni moc potřebovali a já jsem hrozně rád, že si to užili na tribunách i fanoušci. Díky vám všem za podporu, byl to krásný večer a já doufám, že jste to pak pořádně oslavili!