Footballer of the Year 2018

Hola amigos!
Poslední dva týdny pro mě nebyly vůbec jednoduché, ale včera pro mě paradoxně tohle období vyvrcholilo tím nejkrásnějším možným způsobem, protože jsem večer ve Vinohradském divadle v Praze převzal cenu Fotbalista roku 2018! Řeknu vám, že mi to všechno ještě pořádně nedošlo, ale každopádně vím, že takhle náročné období, které by se nakonec úplně otočilo v něco příjemného, jsem ve své kariéře ještě nezažil.
Když vás zvolí nejlepším fotbalistou Česka za uplynulý rok, víte, že je to největší individuální ocenění, jakého se můžete dočkat. Vím, že jste mi určitě večer všichni drželi u televizí palce, a já jsem rád, že jste si to mohli užít se mnou. Byl to krásný večer! Pamatuju se, jak jsem jako malý koukal na stejné přenosy z vyhlašování, ale popravdě mě nikdy nenapadlo, že bych to mohl někdy vyhrát. Mám spoustu snů, hodně jich je opravdu bláznivých, ale tohle mě teda nenapadlo.
Je to trochu i paradox, protože jsem tu cenu dostal zrovna za rok, ve kterém jsem s Basilejí poprvé za čtyři roky nezískal titul, vypadli jsme ve švýcarském poháru a ani s reprezentací jsme si nezahráli na mistrovství světa. Vím, že v můj prospěch rozhodl druhý půlrok v Seville, právě díky mému klubu jsem tu cenu dostal. Takže můj velký dík patří mému agentovi Davidu Nehodovi, který za mým letním přestupem stál, ale bez podpory mé ženy Martiny, dcery Nicole a celé rodiny bych to nedokázal, takže i jim patří tahle krásná cena, kterou držím na fotce v ruce.
Věděl jsem už delší dobu, že jsem nominovaný a že můžu vyhrát, takže jsem si v hlavě připravoval, co všechno bych chtěl případně na pódiu říct, ale když se to nakonec opravdu stalo, stejně jsem měl trému. Nejsem zrovna ten typ, co by se vyžíval v mluvení před spoustou lidí, navíc ještě v televizním přenosu. Takže když jsem si vzal do ruky mikrofon a viděl jsem všechna ta velká jména na trofeji, padlo to na mě. Byl jsem vážně dojatý.
Je to taková malá náplast za to všechno, co jsem poslední dva týdny prožil. Odehrál jsem jen dva zápasy, ve kterých jsme bohužel se Slavií z Evropské ligy vypadli. Je to smutné, fotbal dokáže být někdy krutý. Ale tak to prostě ve fotbale chodí. Pořád se mi to vrací, nejde to pustit z hlavy. Často se mě na to lidé ptají, během galavečera navíc pouštěli i záběry z našeho druhého zápasu, ale co je ještě horší, právě proti Slavii jsem se zranil a přijdu o zápasy proti Anglii i Brazílii.
Mám prasklinu v šikmém břišním svalu, takže to bude chtít nějaký čas, než se to zahojí. To znamená jediné – zítra se od reprezentace odpojím a vrátím se do Sevilly. Každé zranění člověka naštve, ale tady je to umocněné ještě tím, že nás čekal první zápas kvalifikace, ve Wembley, kde jsem nikdy nehrál, a pak ještě doma Brazílie. Nastoupit znovu proti Brazílii doma, to se určitě už nikomu ze současného národního týmu nepoštěstí, to je bohužel jisté. Proto mě to štve.
Nedá se ale nic dělat, musím teď hlavně myslet na to, abych se dal co nejdříve dohromady. Příští zápas proti Valencii nás čeká za nějakých deset dní, tak věřím, že bych snad mohl být schopný nastoupit. Mám docela štěstí, že když už se mi něco stane, většinou se mi to hojí rychle, navíc mám trochu posunutý práh bolesti, tak uvidíme, jak to půjde rychle.
Držte mi palce a ještě jednou díky za vaši podporu. Tahle cena patří i vám!