Školka

Hola amigos!
Po reprezentační pauze jsem zpátky v Seville, a protože jsme dnes s manželkou shodou okolností museli na třídní schůzky ve školce naší Nikči, napadlo mě, že vám zase jednou ukážu, jak vypadá náš život ve Španělsku, když zrovna nikam necestuju, nejsem na tréninku nebo na zápase.
No jo, i já řeším úplně obyčejné starosti jako vy. Jen vás, kdo máte malé děti, možná trochu překvapím, že to tady chodí malinko jinak, než jsem byl zvyklý že Švýcarska. Dceři jsou čtyři roky a teď v září začala druhý rok v soukromé anglicko-španělské školce, kterou nám loni doporučilo pár mých spoluhráčů, kteří tady buď měli, nebo mají také svoje děti. Ten hlavní rozdíl je, že to není žádná školka, kde by si děti jenom hrály na zahradě, ale i ve čtyřech letech už mají pevně daný rozvrh od devíti hodin ráno do pěti hodin odpoledne. Děti mají stejné uniformy a učí se písmenka, mají matematiku, angličtinu a dokonce i jednu hodinu čínštiny týdně.
Právě jazyky jí závidím nejvíc. Nikča se narodila ve Švýcarsku a chodila do školky, kde se mluvilo anglicky a trochu německy. Teď ji k tomu přibyla španělština, ale zatímco v Basileji byla hlavně mezi dětmi cizinců, teď je většina dětí kolem ní ze Španělska, takže když si spolu povídají, mluví španělsky. Za ten rok udělala ohromný pokrok, to mi dělá velkou radost!
Stejně jako v Česku, i tady se soukromé školky platí, ale není to nic hrozného a v porovnání se super drahým Švýcarskem je to rozhodně skvělé. No a protože třídní schůzky dopadly dobře, můžu se zase myšlenkami vrátit k fotbalu. V neděli nás čeká doma Levante, tak nám držte palce!